Každý má nějaký koníček a myslím si, že tohle platí i pro toho největšího introverta. Já totiž introvert jsem a taky mám svoje koníčky, takže si myslím, že tohle na to absolutně nemá vliv. Právě naopak jsem úplně šťastná, protože mám to, co mám a taky koníčky, které mě hrozně moc baví a jsem naprosto spokojená.
Co mám jako koníček já?
Koníčků mám samozřejmě spoustu, to vám je asi jasné. Dneska se ale rozpovídám o tom jednom koníčku, který je pro mě jeden z nejdůležitějších, a to je vaření. Vaření pro mě do určité doby bylo celkem tabu. To se ale docela hodně rychle změnilo po tom, co přišla na svět dcera. V té době jsem ještě ani netušila, jak moc mě vaření začne bavit a jaký k němu vlastně budu mít vztah. Vaření je něco, co přišlo postupně a k tomuhle koníčku jsem si našla svůj vztah taky postupně. Prvně jsem se začala učit vařit jednodušší jídla a potom přišla na řadu ta složitější. Naučila jsem se i dobře péct, což je super výhoda.
Například když si to tak vezmete, tak když si upečete chleba doma, je za prvé mnohem více chutnější, víte, jak jste ho udělali (vyrobili) a ušetříte i nějakou tu korunku. A samozřejmě když to takhle uděláte vícekrát, tak korunka ke korunce a už je z toho třeba tisícovka. A řekla bych, že to není úplně malý peníz. Právě naopak. Ale nejlepší je na tom ten pocit, že to umíte a dokážete – že si dokážete upéct něco svého a chutná to třeba ještě lépe než z obchodu. Jsem za to strašně moc ráda, že jsem se to naučila a nevzdala to. Ale co si budeme povídat. Hlavně pečení chleba mi ze začátku vůbec nešlo, ale snažila jsem se tak dlouho, až jsem nakonec přišla na to, jak to mám přesně dělat a teď pokaždé, když něco peču, tak to chutná naprosto báječně. Pochválila mě dokonce i moje rodina za to, co jsem upekla, a to je co říct. Takže o to více je to lepší.